Jmenuji se Šárka , nesluší mi parka, jsem manželka a matka, marně přemýšlím, kde teče Svratka.
Maturovala jsem ze zeměpisu, dnes jsem zcela mimo mísu. Moje zeměpisná orientace, to bývá vskutku dlouhá štace.
Mívám v autě nafty hodně naštěstí, po návratu muž /jinak nemluva/ mluví plodně a lichotky to nevěstí.
Jinak jsme slušná " normální " rodina, kdy vtipná je u nás téměř každá hodina.
Kdo s námi přežije, hrdina. Takový geroj, všechny klidníme: "NEBOJ!"
Naše rodina mě, muže, dceru, syna, moje rodiče, moje sourozence, mužovy rodiče čítá a vězte, že u nás třígenerační soužití dost vtipných situací skýtá, kdy tonoucí se zbytečně stébla chytá.
Od situací nelichotivých, vtipných, trapných, veselých, smutných, až přes různá úskalí, všichni ta utrpení snášíme a nikdo se nežene do dáli. Věřte, že tohle vše ukočírovat a přitom mrtvoly nesbírat je občas nadlidské úsilí, o to více potěšující je fakt, že znovu sedět u kávy dokážeme po chvíli.
A tak jak jsem si tak jednou po nějaké domácí "bitvě" seděla, rozhodla se, i když jinak hodnotím se nesmělá ....že tohle nesmí zůstat někde hříšně schováno, možná z reakcí bližních měla bych mít nahnáno, ne nadarmo beraní jsem hlava, která má také svá práva! Jednou až bude mými výplody trh knižní se zaplaví, pro vnoučata věno budu mít bez obavy.
Tohle je tedy taková první zkouška do loterie, psát bude o čem, u nás to žije.První článeček je k Vám, čtenářům, na cestě a já se jdu dle slov svého pantáty oddávat fiestě/ myšleno siestě..../